Jakub Kacar 2015-2016

Na tuto praxi jsem se chystal se smíšenými pocity. Za prvé jsem vůbec netušil, co mne čeká, neboť jsem si o kapele, která v posledních letech zažila generační obměnu, nechtěl dělat předsudky. Navíc to bylo poprvé, kdy jsem jel na akci, jak se říká „na čumendu“ (tj. cíleně koukat zvukaři pod ruku). Tento fakt, že mne sledují další kolegové v akci, by mně osobně byl velice nepříjemný. O to víc mne překvapilo a potěšilo, jak celý průběh praxe probíhal.

Spolu se spolužákem Markem ze zvukařské školy jsme vstoupili do sálu Lucerna music baru 4 hodiny před začátkem produkce, setkali jsme se s naprostou pohodou. Když se zpětně ohlédnu na všechny akce, jen velmi těžko bych hledal

podobnou, kde by vládla taková pohoda bez zbytečného stresu. Bylo vidět, že Kulich (hlavní zvukař) skutečně moc dobře ví, co dělá a sebemenší stopy nervozity na něm nebyly znát. Poté co jsme se krátce seznámili, následovala prohlídka celého prostoru. Musím říct, že v Lucerna music clubu to mají velmi zajímavě řešené. Počet „hnědobeden“ je až záviděníhodný a je vidět, že se tam na kvalitě nešetřilo. Byli jsme krátce seznámeni s historií klubu – vývoj techniky. Při prvním zjištění, že PA systém je za pódiem myslel jsem si, že se Kulich i monitorový zvukař zapotí více, ale očividně i „ušislyšně“ prostor velmi dobře znají a umí s ním pracovat. Ve volném čase před zvukovkou nás ještě stihli seznámit s akcí, která se odehrávala o den dříve: Předávání žánrových cen Anděl, kde se na malém prostoru vystřídali čtyři kapely během živého televizního vysílání. Vyprávění od komunikace s lidmi z televize až po všechna úskalí bylo velmi zajímavé.

Samotná zvuková zkouška byla velmi svižná a opět v pohodovém duchu. Abych řekl pravdu, tak jsem z počátku vůbec nestíhal sledovat Kulichovi pohyby, ale při zpětném přehrávání v hlavě jsem si dokázal odvodit a pomalu pochopit co a proč dělá. Už při zkoušce mě velmi příjemně překvapil zvuk baskytary, která byla snímána jak z linky, tak souběžně z komba pomocí MD 421. Tento Sennheiser sice není úplně levným řešením, ale pro ten zvuk nemám ve slovní zásobě dostačující přídavná jména. Byl prostě skvělý! Spolu se s jednou ze zpěvaček se jednalo o jeden z nejstěžejnějších zážitků. Za hodinu byla zvukovka hotová a já jen čekal, co se zvukem udělají lidé – neboť mi výsledný zvuk přišel mírně přeostřený a zpěv v něm trochu zanikal. Už při první písni bylo jasné, že Kulich moc dobře zná svůj klub, protože zvuk byl naprosto vyrovnaný. V první půli jsem žasnul nad dvěma osobami. Tou první byla vzhledná zpěvačka Lucie Bakešová – která mě překvapila svou zkušenou prací s mikrofonem, vlastním hlasem a pohybem. Druhou osobou byl zvukař, který svým efektováním dodával ještě další přidanou hodnotu a rozměr.

Musím říct, že to byl jeden z mnou nejpodceňovanějších koncertů, na které jsem kdy šel a velmi mile mne překvapil. Práce zvukaře velmi inspirativní. Díky za tuto zkušenost.

• < Předchozí
• Další >