Lukáš Tejnor 2021-2022
Ve čtvrtek 31. 3. 2022 jsem měl v rámci zvukařského kurzu tu čest zůčastnit se odborné stáže v Lucerna Music Baru. To místo dobře znám, jako celoživotní hudební fanoušek jsem se již mnohokrát ocitl pod tamním pódiem, tentokrát se mi však na můj oblíbený klub naskytl zcela jiný pohled. Díky přátelským a ochotným zvukařům jsem měl možnost poznat nová zákoutí Music Baru, nahlédnout do zvukařské praxe a do světa profesionálního zvučení koncertů.
Hned po mém příchodu se seznamuji s monitorovým zvukařem Vaškem a s hlavním zvukařem Kulichem. Zatímco moji noví průvodci zapojují odposlechy a mikrofony v rámci přípravy na zvukovku Timudej, procházím si hlavní sál a obhlížím mixážní pulty. Vašek řídí odposlechy z místa vedle pódia za pomoci mixážního pultu DiGiCo SD9, zatímco Kulich má na starosti zvuk před pódiem, k jehož úpravě mu slouží větší pult DiGiCo SD8. Ten je umístěn po levé straně sálu naproti klastru reproduktorů značky L-Acoustic, ze kterých je složen místní PA systém. Kulich tedy nesídlí přímo před pódiem, a tak musí při zvukové zkoušce často procházet sál, aby se přesvědčil, že vše zní tak, jak má i v místech uprostřed sálu.
Timudej ten večer vystoupili ve složení bicí, basa, klávesy, elektrická kytara a zpěv. Do sestavy obvykle patří i saxofonista, tentokrát se však museli obejít bez něj. Kulich před zvukovou zkouškou vyvolává jednu ze scén, které si do pultu uložil, až poté provádí další úpravy zvuku. Vše probíhá bez velkých problémů. Zajímavé je, že kytarista nepoužívá kombo a hraje přes kytarový modul a bubeník zase používá trigger modul pro přimíchání elektronického kopáku a virblu do zvuku bicích, prý aby to neznělo jako rock, ale spíš jako disko.
Po zvukovce Timudej mě Kulich zve na pódium, teď je trocha času si ho projít. Tak jako všechny cesty vedou do Říma, všechny signálové cesty v Music Baru vedou do malého kumbálku za pódiem. Zde se nalézají stageboxy k oběma pultům, zesilovače monitorů a PA systému, stojany pro mikrofony a další vybavení nutné pro ozvučení pódia. Zkoumám mikrofonové osazení bicích a Kulich se rozpovídá o mikrofonech Audiotechnika 450, z nichž jeden snímá hajtku a druhý slouží jako overhead. Prý je jako zvukař Wohnoutů používá na snímání elektrické kytary a zatím nenašel mikrofon, který by se čtyřistapadesátce v tomto směru vyrovnal.
Prohlídka je přerušena nástupem kapely Circus Problem na zvukovou zkoušku. Devítihlavá hydra obsazuje pódium, které je náhle přeplňeno muzikanty. V sestavě jsou bicí, housle, akordeon, pozoun, trombón, dva klarinety, kontrabas a basová kytara. Kapela dostává svému jménu, ukazuje se totiž, že nazvučit ji je opravdu problém. Houslista nepoužívá snímače, místo nich má na houslích připevněný nástrojový mikrofon AKG. Podobně je na tom i kontrabasista a samozřejmě i ostatní muzikanti, pro jejichž nástroje ani snímače použít nelze. Basová kytara a kontrabas se naštěstí mají střídat, výjimkou je ovšem poslední skladba jejich vystoupení, kdy mají hrát zároveň. Kontrabasista se neohroženě staví
přímo před basové kombo, čímž do svého nástrojového mikrofonu dostává plnou palbu zvuku baskytary. Kulich upravuje pozici kontrabasu a situaci se mu daří jakž takž dostat pod kontrolu. Přeslechy jsou všudypřítomné. Situaci navíc komplikuje fakt, že část PA systému je v Music Baru umístěna za kapelou a muzikanti v přední půlce pódia se tak nacházejí v ose reproduktorů, což do jejich nástrojových mikrofonů posílá jednu vazbu za druhou a Kulich se pořádně potí při snaze odzvonit prostor. V boji se zpětnou vazbou mu pomáhá spektrální analyzátor zvuku, nonstop spuštěný na malém laptopu, usazeném v levé přední části mixpultu. Jakmile to zahouká, Kulich si v analyzátoru označuje frekvenci vazby a pomocí ekvalizéru ji vyřízne. Za cenu pilné práce zvukaře a několika kompromisů je kapela nakonec přece jen nazvučena. Množství nástrojů se sice v prázdném prostoru Music Baru slévá dohromady, ale to se snad vyřeší příchodem publika. Kapela si chce koncert natočit a frontman s Kulichem ještě řeší detaily kolem nástupu kapely. Požadavek je, aby muzikanti přicházeli na pódium postupně se svými nástroji, zapojovali se až na pódiu a po jednom se přidávali k úvodní písni, což Kulich ihned odmítá, protože by je musel postupně zapínat na mixpultu a při tom, kolik jich je, by to mohlo velice snadno dopadnout špatně. Dojdou ke kompromisnímu řešení, kdy první přijde frontman s akordeonem, luskne prsty, a to bude signál pro Kulicha, aby ho zapnul, pak začne hrát. Ostatní nechají nástroje na pódiu, a přidají se později společně.
Máme tak hodinu a půl času. Kulich mi vypráví o "strojovně od Křižíka" z počátku minulého století, která se nachází pod pódiem a nabízí mi prohlídku, kterou s nadšením přijímám. Přibereme Vaška, scházíme dolů do sklepa, před backstagí uhneme dveřmi vlevo a jsme ve strojovně. Kulich vykládá, jak se odtud dříve řídilo zasouvání a vysouvání pódia, které bylo možné srovnat s podlahou, a vytvořit tak taneční sál. Uprostřed pódia je kruhová část, která sloužila k vysunutí sólistky ze strojovny nahoru a ještě kousek nad úroveň pódia, aby na ni bylo dobře vidět. Dnes se tento mechanismus z hlavy Františka Křižíka bohužel již nepoužívá a strojovna slouží pouze jako zašívárna pro kuřáky. Po exkurzi do nitra klubu zbývá ještě poměrně dost času do koncertu, a tak se jdu občerstvit do jednoho z okolních fastfoodů.
Vracím se chvilku před devátou a zaujímám své místo vedle hlavního zvukaře. Circus Problem mají začít v devět, ale dávají si na čas. Kulich zatím vypráví, že se k práci v Lucerně dostal, když na začátku devadesátek se svým otcem poskytli klubu vlastnoručně vyrobené reproduktory. Ač byly kvalitní, později musely být nahrazeny značkou L-Acoustic, protože zahraničním kapelám se příliš nechtělo hrát přes zcela neznámý PA systém, zatímco renomovaná značka je přece jen zárukou kvalitního zvuku. Dozvídám se také, že Kulich provozuje studio, ve kterém nahráli Hentai Corporation svojí první desku, něco o jeho spolupráci s kapelou Wohnout (jak si každý člen na svém vlastním tabletu sám řídí odposlechy) a další a další střípky ze zvukařského života.
V půl desáté na pódium konečně přichází frontman kapely Circus Problem se svým akordeonem. Zapojuje se, samozřejmě zapomíná na smluvený signál a malou chviličku se diví, že jeho snaha oblažit posluchače zvukem svého nástroje vychází naprázdno, ale hned si vzpomene, luskne prsty, Kulich na pultu zmáčkne příslušné tlačítko "unmute" a publikum si konečně může užívat intro první písně. Když nastoupí
celá kapela a spustí společně, sleduji, jak Kulichovy prsty tančí mezi fadery a jak neustále provádí drobné korekce podle toho, co se zrovna děje na pódiu. Music Bar se nakonec oproti očekávání solidně zaplnil a na zvuku kapely je to velmi znát, jednotlivé nástroje jsou dobře slyšet, zvuk už se tolik neslévá jako v prázdném sále a zní to opravdu skvěle. Pouze akordeon v plné sestavě trochu zaniká, na což Kulicha brzy upozorňuje jeden z návštěvníků, ale bohužel s tím nelze nic dělat. Kulich mi na pultu ukazuje, že akordeon jde na měřáku do červených i když nehraje - jen z přeslechů. Snímání nástroje je prý řešeno vestavěným elektretovým mikrofonem, který se nachází uvnitř konstrukce a má na svědomí ne zrovna pěkný, plechový zvuk. Na zkoušku dostačující, na koncert v Lucerna Music Baru evidentně ne. I přes tuto malou vadu na kráse odehrají Circus Problem solidní koncert. Hudba mě baví, ačkoliv tento žánr není zrovna můj šálek kávy. Kulich si několikrát potřebuje odskočit a dojít pro pivo, příležitostně se tak stávám hlavním zvukařem já. Poprvé mám "hlídat zpěvy, ale radši opatrně". Samozřejmě, že nemohu odolat a potahám fadery o několik desetin decibelu sem a tam. Mít poprvé pod rukama zvuk v Lucerna Music Baru, kde jsem zažil tolik skvělých koncertů jako divák, je opojné a ovládá mě nadšení. Jindy mám zase stáhnout efekty na vokálech na konci skladby a podobných příležitostí sáhnout si na mixpult je během večera ještě několik. Circus Problem střídá kapela Timudej, štafetu přebírá se ctí, zvuk je na jedničku a celý Music Bar tančí. Žánrově jde tato hudba již opravdu mimo mě, ale sledovat dění kolem a Kulicha při práci je stále zábava, takže zůstávám až do samého konce.
Jakmile kapela dohraje, Vašek přepíná PA na DJ (kterého není potřeba zvučit, akorát je zapojen přes limiter, aby nezbořil sál) a jde se balit. Nabízím pomoc. Kulich mě nechává složit stojany do kumbálu za pódiem a odnosit pár kabelů do malé místnůstky v rohu, ale tím moje práce končí. Ještě chvíli sedím s pivem v ruce, sleduji zábavu v sále a zvukaře dokončující balení věcí a v hlavě si přitom přehrávám celý večer. Byla to zábava, ale říkám si, že zvučit kapely na živo je o sluch a někdy zřejmě i o zdravý rozum. Myslím, že studiová práce by mi v budoucnu seděla víc. Vašek s Kulichem ještě uklízejí hlavní mixpult a jejich práce je tím dnes u konce. Aby ne, také je půl jedné v noci. S díky se s nimi loučím a vyrážím noční Prahou směrem do postele.